Proč v Metabolic Balance nemícháme bílkoviny? A opravdu to znamená, že už si nikdy nedáte hemenex?

Tohle je jedna z otázek, které se v Metabolic Balance objevují opakovaně. „Proč nemám v jednom jídle kombinovat několik druhů bílkovin?“ 

A hned vzápětí většinou přijde: „Takže už si nikdy nemůžu dát hemenex? Vajíčka se slaninou? Maso se sýrem?“

Můžete. Pravidlo jedné bílkoviny v jednom jídle není zákaz na celý život a není založené na představě, že by lidské tělo neumělo různé bílkoviny současně strávit. Umí.

V programu Metabolic Balance má ale toto pravidlo velmi konkrétní význam především v té 2. přísné redukční fázi. Já tomu říkám jednoduše, že umetáme metabolismu cestičku.

Když chceme tělo na určitou dobu zklidnit, dát mu jasný rytmus a vytvořit co nejjednodušší podmínky pro redukci hmotnosti, nechceme mu současně přidávat zbytečné komplikace.

Pojďme se ale podívat, co za tím skutečně stojí.

1. Nejdříve pohled Metabolic Balance: nejde jen o množství bílkovin, ale o jejich kvalitu

Začněme nejdříve pohledem samotného Metabolic Balance, protože právě odtud pravidlo „jedno jídlo = jeden druh bílkoviny“ vychází.

Základní myšlenka je jednoduchá: Nejde jen o to, kolik bílkovin sníme. Důležité je také to, jak dobře je naše tělo dokáže využít.

Každá bílkovina se skládá z aminokyselin. A jednotlivé zdroje bílkovin – maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, luštěniny – mají jejich zastoupení rozdílné. Pro tělo jsou přitom mimořádně důležité takzvané esenciální aminokyseliny, které si samo nedokáže vytvořit a musí je získat z potravy.

A právě tady se dostáváme k biologické hodnotě bílkoviny.

Velmi zjednodušeně nám říká, jak dobře může organismus přijaté aminokyseliny využít pro tvorbu svých vlastních tělesných bílkovin.

Představte si, že stavíte plot

Tohle přirovnání používám ráda, protože princip krásně ukazuje. Máte dostatek dlouhých latěk, ale jednoho typu máte jen několik krátkých. Kolik kompletního plotu dokážete postavit? Jeho možnosti vám nakonec omezí právě ta laťka, které máte nedostatek.

Podobně můžeme pro jednoduché pochopení uvažovat o esenciálních aminokyselinách. Pokud je některé z nich vzhledem k potřebám organismu relativně málo, stává se limitní aminokyselinou. Ostatních aminokyselin můžeme mít na papíře spoustu, ale pro tvorbu kompletní tělesné bílkoviny je nedokážeme všechny využít stejně efektivně.

A teď si představte, že do této přesně připravené stavebnice začneme přisypávat další stavebnice s úplně jiným poměrem jednotlivých dílků.

Může se stát, že se vzájemně dobře doplní. Ale také nemusí. A právě tady stojí logika Metabolic Balance.

Když kombinujeme různé zdroje bílkovin bez znalosti jejich aminokyselinového složení a vhodného poměru, nemůžeme automaticky předpokládat, že jsme tím kvalitu výsledného jídla zvýšili.

Více různých bílkovin na talíři totiž automaticky neznamená vyšší biologickou hodnotu. Naopak můžeme vytvořit směs, ve které bude výsledná využitelnost aminokyselin limitována jejím aminokyselinovým profilem a poměrem jednotlivých zdrojů.

A právě proto Metabolic Balance v přísné fázi nechce, abychom bílkoviny nahodile kombinovali.

Neřešíme u každého talíře, jestli se zrovna maso s luštěninami, šunka se sýrem nebo jiná dvojice aminokyselinově optimálně doplňují a v jakém poměru bychom je museli sníst.

Uděláme to mnohem jednodušeji:

Jedno jídlo. Jeden přesně stanovený zdroj bílkoviny. Přesná porce podle osobního jídelního plánu.

Tím zachováváme princip, na kterém Metabolic Balance staví – dodat tělu v relativně malé a přesně nastavené porci kvalitní zdroj aminokyselin a zbytečně do systému nepřidávat další proměnné.

A právě to je důležité zejména v 2. přísné redukční fázi, kdy chceme metabolismu, jak já říkám, „umést cestičku“. Nechceme mu práci komplikovat. Chceme ji zjednodušit.

Pro úplnost je ale důležité dodat, že existují i konkrétní bílkoviny, které se svým aminokyselinovým profilem vhodně doplňují a jejich kombinací lze výslednou kvalitu proteinu naopak zvýšit. Typickým příkladem jsou některé kombinace obilovin a luštěnin. Není tedy pravda, že každé smíchání dvou bílkovin automaticky snižuje jejich biologickou hodnotu. Právě proto je podstatný konkrétní druh bílkovin a jejich poměr.

A to je vlastně další důvod, proč je pravidlo Metabolic Balance tak praktické.

Nemusíme to počítat. V přísné fázi máme jeden kvalitní zdroj bílkoviny, jeho přesně stanovené množství a jednoduché jídlo.

A teprve v dalších souvislostech se k tomu přidává druhá část celé skládačky – trávení. Protože není důležité jen to, co máme napsané na talíři v gramech. Důležité je také to, co s tím vším musí udělat žaludek, slinivka, střevo a nakonec celý metabolismus.

Metabolic Balance v přísné fázi pracuje s jedním zdrojem bílkoviny v každém jídle a s přesně stanovenou porcí podle osobního jídelního plánu.

2. Pohled trávení: proč může být jednodušší jídlo pro tělo výhodnější?

Druhý úhel pohledu je podle mě úplně praktický – trávení.

Naše tělo samozřejmě dokáže strávit maso s vejcem nebo vejce se sýrem. Není pravda, že by žaludek uměl zpracovat vždy jen jeden druh bílkoviny.

Otázka ale podle mě zní jinak: Když se snažíme trávení zklidnit a tělu práci zjednodušit, proč mu dávat složitější úkol, než je potřeba?

Každá potravina je totiž trochu jiný „balíček“.

Jinak vypadá a jinak se v trávicím traktu chová kus ryby, jinak vejce, jinak tvrdý sýr, jogurt, luštěniny nebo kus masa. Nejde přitom jen o samotnou bílkovinu. Potraviny se liší svou strukturou, množstvím tuku, vlákniny, vody i způsobem zpracování – a to všechno ovlivňuje, jak rychle žaludek opouštějí a jak postupně se z nich živiny uvolňují a vstřebávají.

Představte si to jako práci v kuchyni. Je rozdíl, jestli dostanete připravit jeden jednoduchý recept, nebo vám někdo současně zadá několik různých jídel.

Obojí zvládnete. Jen to druhé vyžaduje více práce.

A podobně se na jednoduchost díváme v přísné fázi Metabolic Balance. Nikoli proto, že by kombinované jídlo bylo pro zdravého člověka „nestravitelné“. Ale protože v této fázi nepotřebujeme dokazovat, co všechno naše trávení zvládne. Chceme mu práci naopak zjednodušit.

A právě tady to začíná být zajímavé v praxi

Velká část lidí totiž nevstupuje do programu s dokonale fungujícím trávením.

Často slýchám:

„Po jídle mám nafouklé břicho.“ „Jídlo mi dlouho leží v žaludku.“

„Po obědě mám pocit, že jsem úplně plná.“

„Mám tlak kolem žaludku.“

„Nevím proč, ale po některých jídlech mi prostě není dobře.“

Samozřejmě netvrdím, že příčinou těchto problémů je automaticky míchání bílkovin. Nadýmání, reflux, pocit plnosti nebo bolesti břicha mohou mít celou řadu příčin.

Ale právě u takového člověka dává smysl na nějakou dobu jídlo maximálně zjednodušit.

Místo velkého kombinovaného jídla dáme tělu jeden hlavní zdroj bílkoviny, zeleninu a ostatní potraviny podle konkrétního jídelního plánu. A potom mu dáme čas, aby svou práci dokončilo.

V praxi velmi často vidím, že už samotné zjednodušení jídel a celého jídelního rytmu přinese lidem pocitově výraznou úlevu. A není na tom nic magického. Prostě jsme jen ubrali část chaosu.

Možná je to podobné jako s pracovním stolem. Dokážete pracovat i na stole, kde máte notebook, telefon, dvacet papírů, hrnek, knihy a dalších deset věcí. Ale když si ten stůl uklidíte a necháte na něm jen to, co právě potřebujete, pracuje se vám jednodušeji.

A přesně tak se na to dívám i u trávení. Tělo toho zvládne hodně. Ale to ještě neznamená, že mu toho musíme hodně naložit.

V přísné fázi Metabolic Balance proto jídlo zjednodušujeme i z tohoto pohledu. Nikoli proto, že bychom se kombinovaných jídel báli. Ale protože když chceme trávení zklidnit, není důvod mu práci zbytečně komplikovat.

A zase jsme u toho stejného principu: umetáme metabolismu – a tentokrát především trávení – cestičku.

Jednodušší skladba jídla znamená méně proměnných pro trávicí systém. Metabolic Balance proto v přísné fázi pracuje s jedním hlavním zdrojem bílkoviny v každém jídle.

3. Množství: dostatek bílkovin neznamená „čím víc, tím lépe“

A teď se dostáváme k něčemu, co dnes vidíme prakticky všude. Protein, protein, protein. Na sociálních sítích vidíte kus masa, k němu dvě vejce, sýr, cottage… a celé je to prezentované jako skvěle sestavené jídlo, protože obsahuje obrovské množství bílkovin.

A ano – dostatek kvalitních bílkovin je nesmírně důležitý. Zvlášť s přibývajícím věkem, kdy potřebujeme mnohem více myslet na zachování svalové hmoty. Bílkoviny jsou důležité také pro sytost, regeneraci a samozřejmě jako stavební materiál pro celou řadu struktur v našem těle.

Jenže z důležité informace „potřebujeme dostatek bílkovin“ se někdy stala trochu zvláštní zkratka: čím více bílkovin nacpu do jednoho jídla, tím lépe. A takhle jednoduché to není.

Tělo není sklad na protein

Bílkoviny potřebujeme pravidelně, protože na rozdíl například od tělesného tuku nemáme v organismu nějakou velkou speciální „proteinovou spíž“, kam bychom si mohli přebytek bílkovin z dnešního oběda jednoduše uložit na příští týden. Aminokyseliny tělo průběžně využívá k obnově a tvorbě vlastních bílkovin a k dalším metabolickým procesům.

Pokud jich přijmeme více, než v danou chvíli potřebuje pro tyto účely, neznamená to, že je automaticky zabuduje do většího množství svalů. Organismus s nimi musí dál metabolicky pracovat. Takže více proteinu na talíři automaticky neznamená větší přínos.

A teď si vezměme ten steak, vejce a sýr

Samotný steak už může představovat velmi dobrý zdroj kvalitních bílkovin. Když k němu přidáme dvě vejce a ještě kus sýra, samozřejmě jsme množství bílkovin zvýšili. Ale spolu s nimi jsme často přidali také další tuk a poměrně hodně energie.

A to je věc, která se v dnešní proteinové mánii někdy úplně ztrácí. Nejíme izolovaný protein. Jíme potraviny. Vejce není jen bílkovina. Sýr není jen bílkovina. Maso není jen bílkovina. Každá z těchto potravin s sebou přináší i další živiny a samozřejmě energii.

Z jídla, které mohlo být úplně dostatečné, tak velmi snadno vytvoříme obrovskou energetickou nálož – a přitom máme pocit, že děláme něco mimořádně zdravého, protože jsme přece „navýšily protein“.

Dostatek ano. Proteinová olympiáda ne.

Tohle považuji za důležité hlavně u žen 40+. Rozhodně nechci, aby si z tohoto článku někdo odnesl: „Takže mám jíst málo bílkovin.“ Právě naopak. S věkem potřebujeme kvalitu i dostatečné množství bílkovin hlídat.

Ale potřebujeme je rozumně rozložit do jednotlivých jídel během dne, ne se je snažit všechny dohnat jednou obrovskou proteinovou náloží. Je to podobné jako se zaléváním květiny. Nestačí ji celý týden nezalít a potom na ni v neděli vylít kýbl vody s představou, že jsme tím všechno dohnaly. Tělo také pracuje průběžně.

A právě proto mi dává mnohem větší smysl kvalitní bílkovina ke každému hlavnímu jídlu, v přiměřené porci a v průběhu celého dne. Přesně s tím pracuje i Metabolic Balance. Jídlo 3x denně , jeho součástí je vždy 1 druh bílkoviny, doplěný o porci zeleniny a škrobové sacharidy s nízkou glykemickou zátěží (např. celozrnný žitný chleba).

Nechceme co největší porce ani co nejvyšší číslo proteinu za každou cenu. Chceme dostatečné množství kvalitní bílkoviny v jednotlivých jídlech a dobře nastavený rytmus.

Proto když dnes vidím talíř typu steak + vejce + sýr jen proto, aby se maximalizoval obsah proteinu, neříkám, že je takové jídlo „zakázané“. Jen si kladu jednoduchou otázku: Je to skutečně potřeba?

Protože dostatek bílkovin je pro naše zdraví důležitý. Ale stejně jako u mnoha dalších věcí v biologii ani tady neplatí, že když je něco dobré, dvakrát tolik musí být automaticky dvakrát lepší.

Dostatek kvalitních bílkovin je důležitý, ale jejich zbytečné hromadění v jednom jídle ale automaticky neznamená větší přínos pro tělo.

4. Evoluční pohled: naše biologie versus dnešní nadbytek a dostupnost

Ještě jeden úhel pohledu mi v celé debatě o bílkovinách přijde zajímavý – a to je prostředí, ve kterém se naše lidská biologie po tisíce generací formovala.

Nechci tím tvrdit, že bychom se dnes měli stravovat jako naši pravěcí předkové. Ostatně ani žádný jeden univerzální „jídelníček pravěkého člověka“ neexistoval. Lidé se stravovali velmi rozdílně podle toho, kde žili, jaké bylo roční období a jaké potraviny měli k dispozici.

Jedno je ale poměrně zásadní: naše tělo se vyvíjelo v prostředí úplně jiné dostupnosti potravy, než jakou máme dnes.

Po většinu lidské historie nebylo samozřejmé otevřít lednici a mít před sebou dvacet různých potravin. Nebylo možné cestou do práce koupit proteinovou tyčinku, za dvě hodiny si dát jogurt, k obědu steak s vejci a sýrem, odpoledne proteinový nápoj a večer otevřít další plnou lednici.

Dostupnost potravy byla proměnlivá. Záležela na místě, sezoně, úrodě, lovu a celé řadě dalších okolností. Období příjmu potravy se přirozeně střídala s obdobími, kdy se jednoduše nejedlo. A především nebylo normální být od rána do večera neustále obklopený jídlem.

Dnešní prostředí je z tohoto pohledu naprosto mimořádné. Máme prakticky nepřetržitý přístup k obrovskému množství energeticky koncentrovaných potravin a můžeme je kombinovat způsobem, který byl ještě poměrně nedávno luxusem.

A naše biologie se tak rychle změnit nestihla.

Naše lednice se změnila mnohem rychleji než naše tělo.

Právě proto mi přijde zajímavé podívat se i na dnešní „proteinovou mánii“. Pokud máme k dispozici maso, proč k němu potřebujeme ještě vejce, sýr a možná proteinovou omáčku? Je skutečně nutné dostat do jednoho jídla tři nebo čtyři různé koncentrované zdroje bílkovin?

Neříkám, že je takové jídlo z evolučního hlediska „zakázané“. Takhle evoluční biologie nefunguje. Je to spíš otázka, zda naše současná možnost mít všechno, kdykoliv a najednou znamená, že to také všechno potřebujeme.

A právě tady vidím zajímavou paralelu s Metabolic Balance. V přísné fázi programu se vlastně na určitou dobu vracíme k mnohem větší jednoduchosti. Máme tři jasně definovaná jídla, mezi nimi pauzy a v každém jídle jeden hlavní zdroj bílkoviny. Neustále něco nepřidáváme, nekombinujeme a neuzobáváme.

Nejde o návrat do pravěku. Jde o to na nějakou dobu vystoupit z prostředí permanentního nadbytku a dát tělu jasnější rytmus a jednodušší podmínky.

Možná totiž jeden z problémů dnešního stravování není v tom, že bychom měli málo možností.

Právě naopak.

Máme jich tolik, že jsme si zvykli považovat „více“ za synonymum pro „lépe“.

A naše tělo nám přitom možná v mnoha situacích říká něco mnohem prostšího: nepotřebuji další vrstvu. Potřebuji kvalitní jídlo, přiměřené množství a potom čas, abych s tím, co jsem dostalo, mohlo pracovat.

Naše biologie se formovala v prostředí s proměnlivou dostupností potravy. Dnešní nepřetržitý přístup k velkému množství jídla je z evolučního pohledu velmi nové prostředí.

5. Udržovací fáze: hemenex ano, dogma ne

A teď možná otázka, která po přečtení předchozích částí napadne nejednu z vás: Znamená to tedy, že už si nikdy nemůžu dát hemenex? Vejce se slaninou? Maso se sýrem?

Ne. A tohle považuji za velmi důležité říct.

Metabolic Balance není postavený na tom, že bychom celý život žili v přísné fázi a báli se každého jídla, které nesplňuje její pravidla. Ta druhá přísná fáze má svůj konkrétní účel. Na určitou dobu vytváříme velmi jednoduché a jasně definované podmínky, ve kterých pracujeme s osobním jídelním plánem, přesnými porcemi, jedním zdrojem bílkoviny v jídle a pravidelným rytmem.

Je to podobné, jako když potřebujete znovu seřídit hodinky. Nejdříve potřebujete přesný referenční bod. A teprve když víte, že hodinky ukazují správně, můžete je zase normálně používat.

Ve čtvrté, udržovací fázi už je situace jiná. Jejím cílem není žít podle jídelního plánu s pravítkem v ruce, ale přenést principy, které jsme se naučili, do běžného života.

A běžný život samozřejmě obsahuje restaurace, dovolené, oslavy, návštěvy, nedělní snídaně i jídla, ve kterých se různé zdroje bílkovin potkají.

Proto svým klientům na konci programu, ve čtvrté fázi, vždy říkám: Ano, občas, příležitostně, pro zpestření – proč ne? Klidně si dejte hemenex. Vejce se slaninou. Maso se sýrem. Jedno takové jídlo není žádná metabolická katastrofa a rozhodně není důvod z něj mít špatné svědomí.

Rozdíl je ale mezi slovem příležitostně a slovem pravidelně.

Pokud si jednou nebo dvakrát o víkendu dám hemenex, je to něco úplně jiného, než když každé ráno vrstvím několik zdrojů bílkovin na jeden talíř, k obědu pokračuji steakem s vejcem a sýrem a celý svůj jídelníček stavím na současné filozofii „čím více proteinu, tím lépe“.

Metabolic Balance pro mě nikdy nebyl o zákazech. Je především o pochopení souvislostí. V přísné fázi některá pravidla dodržujeme opravdu důsledně, protože mají svůj účel. V průběhu třetí fáze pomaličku zvykáme tělo na občasné rozvolnění. A ve čtvrté fázi už máme mnohem větší prostor a svobodu – ale zároveň už víme, proč jsme se určitá pravidla učily.

Pokud vám to, co tady čtete, dává smysl, ale zároveň máte pocit, že ve vlastním stravování trochu tápete, nevíte, co je vhodné právě pro vás, nebo potřebujete jednotlivé střípky poskládat do systému, který bude fungovat i ve vašem běžném životě, ráda vám s tím pomohu. Můžete mi napsat prostřednictvím kontaktního formuláře, nebo si rovnou rezervovat krátký vstupní informační hovor zdarma, kde společně zjistíme, jestli a jaká forma spolupráce by pro vás dávala smysl.