Jak vzniká osobní jídelní plán Metabolic Balance®: co skutečně lze odvodit z laboratorních hodnot, anamnézy a metabolického fenotypu

Existuje otázka, kterou mi čas od času položí klienti se zdravotnickým nebo přírodovědným vzděláním. A je to otázka naprosto oprávněná:

„Jak je možné, že na základě laboratorních hodnot a anamnézy vznikne osobní jídelní plán obsahující konkrétní potraviny?“

Krevní rozbor přece neřekne: „Jezte tresku, čočku a kozí jogurt.“

Neexistuje laboratorní parametr pro brokolici, vejce ani jablko. A běžný biochemický rozbor neumí určit, že jedna konkrétní potravina bude pro člověka „dobrá“ a druhá „špatná“.

Jak se tedy z několika desítek laboratorních parametrů, zdravotní anamnézy a dalších údajů dostaneme až ke konkrétnímu výběru potravin?

Právě tady začíná být Metabolic Balance® odborně zajímavý.

A zároveň je podle mě důležité vysvětlovat jeho princip bez zbytečné mystifikace. Nikoli jako metodu, která dokáže z krve „přečíst celý metabolismus“, ale jako jeden z modelů personalizované výživy, který se pokouší spojit dostupné informace o konkrétním člověku s nutričními charakteristikami potravin a vytvořit z nich praktickou výživovou intervenci.

V tomto článku proto nechci vysvětlovat pouze to, co Metabolic Balance® dělá.

Stejně důležité je ukázat:

• co lze z laboratorních parametrů skutečně zjistit,
• co z nich naopak zjistit nelze,
• proč nestačí jednotlivé laboratorní hodnoty hodnotit izolovaně,
• jakou roli hraje anamnéza, diagnózy a medikace,
• jak lze biologická data převést do výživového doporučení,
• co o této formě personalizace říká současný výzkum,
• co víme o výsledcích samotného programu,
• kde končí veřejně dostupné informace a začíná proprietární algoritmus Metabolic Balance®,
• a které další vrstvy, například omega-3 status nebo střevní mikrobiom, mohou v budoucnu personalizaci výživy ještě zpřesnit.

Protože personalizovaná výživa je podle mě mimořádně perspektivní oblast. Ale pouze tehdy, pokud dokážeme rozlišovat mezi tím, co víme, co můžeme rozumně předpokládat a co zatím nevíme.

Krevní rozbor vám neřekne, že máte jíst brokolici

Začněme možná tím nejdůležitějším. Metabolic Balance® není test potravinových intolerancí. Z laboratorních hodnot nelze přímo vyčíst, zda je pro vás vhodnější losos než treska, zda vám „sedí“ čočka nebo zda máte jíst právě určitý druh zeleniny.

Stejně tak z jedné zvýšené hodnoty glukózy nelze vyvodit: „Tento člověk nesmí banán.“

Ze zvýšených triglyceridů nelze automaticky odvodit: „Tento člověk potřebuje lososa.“

A hodnota TSH sama o sobě neznamená: „Tento člověk potřebuje více potravin obsahujících selen.“

Takový způsob uvažování by byl nejen příliš zjednodušený.

Laboratorní parametry totiž nejsou kódem jednotlivých potravin.

Oficiální Metabolic Balance® dnes uvádí, že při vytváření individuálního plánu pracuje s cca 36 krevními parametry a tyto informace kombinuje se zdravotní anamnézou, současnou medikací, potravinovými preferencemi a dalšími osobními údaji. (⁠Metabolic Balance®)

A právě slovo „kombinuje“ je zásadní.

Jedna hodnota není metabolismus

Při hodnocení metabolismu velmi snadno sklouzneme k redukcionismu. Máme laboratorní výsledek. Vidíme glukózu, triglyceridy, cholesterol, kyselinu močovou, kreatinin, jaterní enzym nebo TSH a další… A hledáme jeho význam.

Jenže lidský metabolismus nefunguje jako řada samostatných zásuvek. Je mnohem podobnější síti.

Glukózový metabolismus ovlivňuje metabolismus lipidů. Játra komunikují s tukovou tkání. Svalová hmota ovlivňuje inzulinovou senzitivitu. Ledviny se podílejí na regulaci elektrolytů a metabolitů. Hormonální prostředí ovlivňuje distribuci tukové tkáně, chuť k jídlu, energetický výdej i reakci na fyzickou aktivitu.

A proto může mít stejná laboratorní hodnota u dvou lidí velmi rozdílný význam.

Představme si například dvě ženy s podobnou hodnotou glykemie nalačno. Jedna je fyzicky aktivní, má dostatek svalové hmoty, normální triglyceridy, normální obvod pasu a žádnou rodinnou anamnézu diabetu. Druhá žena má výraznější viscerální adipositu, zvýšené triglyceridy, hypertenzi, rodinnou anamnézu diabetu 2. typu a několik let postupně přibírá.

Jedno číslo může být podobné.

A právě zde se dostáváme k pojmu, který je podle mě pro pochopení personalizované výživy důležitější než jednotlivé laboratorní hodnoty: metabolický fenotyp.

Jaké části metabolického obrazu nám laboratorní parametry pomáhají skládat?

Laboratorní vyšetření je jedním ze základních zdrojů objektivních informací, se kterými Metabolic Balance® při tvorbě osobního jídelního plánu pracuje. A právě tady je důležité pochopit princip celého systému.

Smyslem více než 36 laboratorních parametrů není hledat jednu „rozhodující“ hodnotu, podle které se člověku přiřadí nebo odebere konkrétní potravina.

Můžeme si to představit jako mozaiku.

Jeden kamínek nám o výsledném obrazu řekne poměrně málo. Jakmile ale začneme skládat jednotlivé části vedle sebe, postupně se objevují souvislosti, které při pohledu na jediný parametr nevidíme.

A právě souvislosti jsou pro personalizovanou výživu podstatné.

1. Glykemická regulace: jak organismus pracuje s glukózou

Glukóza patří mezi základní ukazatele metabolického zdraví a představuje jednu z informací o tom, jak organismus v daném okamžiku zvládá regulaci krevního cukru.

Její význam však roste především tehdy, když ji zasadíme do širšího metabolického kontextu.

Jiný obraz totiž vytváří určitá hodnota glykemie u člověka s příznivým lipidovým profilem, normální tělesnou hmotností a bez metabolických diagnóz a jiný u člověka, u kterého současně vidíme například zvýšené triglyceridy, centrální obezitu, hypertenzi nebo již diagnostikovanou poruchu metabolismu glukózy.

Právě proto Metabolic Balance® nepracuje s principem: hodnota glukózy → konkrétní potravina.

Glukóza je jedním dílkem metabolické mozaiky. Společně s dalšími laboratorními a anamnestickými údaji pomáhá charakterizovat prostředí, ve kterém má být osobní výživový plán vytvořen.

A to je podstatný rozdíl oproti přístupu, který by vycházel pouze z tělesné hmotnosti, BMI a vypočítané energetické potřeby.

2. Lipidový metabolismus: další okno do kardiometabolického zdraví

Další důležitou vrstvu přináší lipidový profil.

Celkový cholesterol, LDL cholesterol, HDL cholesterol a triglyceridy nejsou pouze čtyři samostatná čísla na laboratorním výsledku. Vzájemně doplňují informace o transportu a metabolismu lipidů a v širším kontextu mohou přispívat k charakterizaci kardiometabolické situace člověka.

Zvláště zajímavé jsou triglyceridy.

Jejich koncentrace souvisí nejen s příjmem tuků. Je výsledkem širší metabolické situace zahrnující energetickou bilanci, jaterní metabolismus, metabolismus sacharidů a lipidů, množství viscerálního tuku, konzumaci alkoholu, genetické predispozice i další faktory.

A právě zde začíná být výhoda práce s více parametry dobře viditelná.

Neptáme se pouze: „Má člověk cholesterol v referenčním rozmezí?“

Ptáme se, jak jednotlivé hodnoty zapadají do celkového obrazu člověka, jeho zdravotní anamnézy a dalších metabolických charakteristik.

Výživová strategie potom nevychází z jediného čísla, ale z širšího kontextu.

3. Játra: jeden z hlavních metabolických uzlů

Pokud chceme přemýšlet o metabolismu jako o propojeném systému, játra nelze obejít. Jsou jedním z jeho centrálních uzlů.

Podílejí se na regulaci glykemie, ukládání a uvolňování glukózy, metabolismu mastných kyselin, syntéze a přeměně lipoproteinů, metabolismu aminokyselin, tvorbě žlučových kyselin a zpracování celé řady endogenních i exogenních látek.

Laboratorní parametry související s funkcí a metabolickou zátěží jater proto přinášejí další vrstvu informace. Jejich význam přitom opět nevzniká izolovaně.

Pokud se například určitý jaterní parametr potkává s vyššími triglyceridy, změnami glykemie, vyšší tělesnou hmotností a dalšími metabolickými charakteristikami, vytváří jiný kontext než stejná hodnota u člověka bez těchto souvislostí.

Právě to je princip, který se celým systémem opakuje: nejde pouze o jednotlivá čísla, ale o vztahy mezi nimi.

4. Ledviny, elektrolyty a kyselina močová: metabolismus není jen glukóza a cholesterol

Když se mluví o metabolickém zdraví, pozornost se často soustředí především na krevní cukr a cholesterol. Jenže metabolický obraz je mnohem širší.

Další informace přinášejí parametry související s renální funkcí, elektrolytovou rovnováhou a metabolismem purinů.

Velmi názorným příkladem je např. kyselina močová. Její koncentrace vzniká na průsečíku metabolismu purinů a jejich vylučování ledvinami a může být ovlivněna řadou faktorů – od genetických predispozic přes metabolický stav, funkci ledvin a medikaci až po alkohol a skladbu stravy.

A právě tady už lze velmi dobře vidět, proč může mít znalost laboratorního obrazu pro personalizaci výživy praktický význam.

Jednotlivé potraviny se totiž liší nejen obsahem energie a makroživin, ale také například obsahem purinů, minerálních látek, sodíku a mnoha dalších nutričně aktivních složek.

Pokud tedy systém zná širší biologický kontext člověka, může s nutriční charakteristikou potravin pracovat podstatně cíleněji než univerzální jídelníček sestavený pouze podle kalorické hodnoty a poměru makroživin.

5. Krevní obraz a nutriční kontext: další vrstva informace

Také hematologické parametry přidávají do celkové mozaiky další informace.

Krevní obraz například poskytuje údaje o počtu a charakteristikách krevních buněk a některé jeho změny mohou být spojeny s nutričním stavem, chronickými onemocněními nebo dalšími fyziologickými a patologickými procesy.

Pro personalizovanou výživu je podstatné právě to, že člověk nepřichází pouze jako „žena, 52 let, 85 kilogramů“. Přichází s konkrétním biologickým kontextem. Laboratorní data tento kontext pomáhají zpřesnit.

A pokud některá hodnota vyžaduje další lékařské dovyšetření, samozřejmě zůstává diagnostika a léčba v kompetenci lékaře. To ale nijak nesnižuje informační hodnotu těchto parametrů při vytváření širšího obrazu člověka, pro kterého má být výživová strategie sestavena.

6. Štítná žláza: hormonální regulace v metabolickém kontextu

Do metabolického obrazu vstupuje také informace související s funkcí štítné žlázy. To je logické.

Hormony štítné žlázy se podílejí na regulaci energetického metabolismu, termogeneze, metabolismu lipidů a sacharidů a ovlivňují celou řadu dalších fyziologických procesů.

U člověka s diagnostikovaným onemocněním štítné žlázy je navíc zásadní také anamnestická informace o samotné diagnóze a používané medikaci.

A opět se dostáváme ke stejné myšlence: laboratorní hodnota není osamoceným údajem.

Je propojena se zdravotní anamnézou člověka a s dalšími daty, která do tvorby osobního plánu vstupují.

Metabolic Balance® samozřejmě nenahrazuje endokrinologickou diagnostiku ani léčbu onemocnění štítné žlázy. Jeho úloha je jiná: zdravotní a metabolický kontext člověka při sestavování výživové strategie respektovat a zahrnout jej mezi vstupní informace.

Síla není v jednom parametru. Je v jejich kombinaci.

A právě tady se podle mě dostáváme k tomu nejzajímavějšímu.

Kdybychom měli pouze hodnotu glukózy, víme něco. Přidáme-li lipidový profil, víme o něco více. Přidáme informace související s jaterním metabolismem, renální funkcí, elektrolyty, krevním obrazem, štítnou žlázou a dalšími oblastmi, začíná vznikat mnohem vrstevnatější obraz.

A potom přichází druhá velká skupina dat: anamnéza. Věk. Pohlaví. Tělesná hmotnost a další antropometrické údaje. Diagnózy. Medikace. Alergie a intolerance. Potravinové preference a averze. Další zdravotní a osobní informace.

A tady podle mě leží jeden z nejpodstatnějších rozdílů oproti běžnému generickému jídelníčku.

Dvě ženy mohou být stejně staré. Mohou měřit stejně. Mohou vážit stejně. Mohou mít stejný BMI. Mohou chtít zhubnout stejných patnáct kilogramů. A z klasického energetického výpočtu jim dokonce může vyjít téměř totožná kalorická potřeba.

Přesto to nejsou metabolicky totožní lidé.

Jedna může mít hypertenzi a dyslipidémii, druhá nikoli. Jedna může užívat několik léků, druhá žádné. Jedna může mít diagnostikované onemocnění štítné žlázy. Mohou se lišit v glykemii, triglyceridech, kyselině močové, jaterních parametrech i dalších laboratorních charakteristikách.

A právě proto dává smysl položit si otázku:

Proč bychom měly automaticky předpokládat, že jejich optimální výchozí výživová strategie musí být totožná?

To je podle mě jedna z nejdůležitějších myšlenek celého konceptu personalizované výživyjak k ní přistupuje program Metabolic Balance®.

Neříká, že obecná doporučení přestávají platit. Zelenina nepřestane být zeleninou a bílkovina bílkovinou jen proto, že máme k dispozici laboratorní výsledky.

Personalizace začíná o krok dál. Ptá se:

• Jak z obecných principů zdravé výživy vytvořit konkrétní strategii pro konkrétního člověka v jeho současném biologickém a zdravotním kontextu?

A právě v tomto bodě přestává být více než 36 laboratorních parametrů jen souborem čísel na laboratorním protokolu. Stávají se jednou z datových vrstev, ze kterých může vzniknout individualizovanější výživový plán.

„V normě“ není totéž jako „stejné pro všechny“

Tady přichází další důležitá otázka. Pokud se laboratorní hodnoty člověka nacházejí v referenčním rozmezí, znamená to, že z pohledu personalizované výživy už žádnou další informaci nenesou?

Neznamená.

Referenční interval má v laboratorní medicíně jasně definovanou funkci. Pomáhá při klinické interpretaci výsledků, ale není hranicí, za kterou teprve začíná biologická individualita člověka.

A právě tady je potřeba vyhnout se dvěma opačným extrémům.

1. Prvním by bylo předpokládat, že dvě osoby, jejichž laboratorní hodnoty se nacházejí v referenčních mezích, jsou z metabolického hlediska automaticky stejné.
2. Druhým by bylo nahrazovat medicínské referenční intervaly různými tabulkami údajných „optimálních hodnot“, pro které často nemáme dostatečně kvalitní klinickou evidenci.

Personalizace stojí podle mě někde mezi těmito dvěma póly.

Představme si dvě ženy. Obě mají glykemii, triglyceridy, cholesterol i další sledované parametry v referenčním rozmezí.

To však ještě neznamená, že jejich hodnoty jsou totožné. A už vůbec to neznamená, že jsou totožné jejich vzájemné vztahy, zdravotní historie, tělesné složení, užívaná medikace nebo další metabolické charakteristiky.

Právě proto při personalizaci nehledáme jedno magické číslo. Hledáme vzorec.

A čím více biologicky relevantních údajů máme k dispozici, tím bohatší tento vzorec může být.

Laboratoř je fotografie. Anamnéza je film.

Tím se dostáváme ke druhé zásadní vrstvě Metabolic Balance®.

Laboratorní výsledky nám poskytují objektivní biologická data zachycená v určitém okamžiku. Člověk má ale také svůj příběh.

Má určitý věk, zdravotní historii, diagnózy, užívá nebo neužívá léky, má určitou tělesnou konstituci, alergie, intolerance, potravinové preference a řadu dalších individuálních charakteristik.

A právě tento kontext přináší anamnéza.

Do tvorby osobního plánu proto vedle laboratorních parametrů vstupují například:

• věk a pohlaví,
• tělesná hmotnost a antropometrické údaje,
• zdravotní stav a diagnózy,
• současná medikace,
• potravinové alergie a intolerance,
• relevantní zdravotní historie,
• preference a averze k jednotlivým potravinám,
• a další individuální údaje.

Metabolic Balance® tyto informace propojuje s laboratorními daty při tvorbě osobního výživového plánu.

A právě spojení těchto dvou vrstev považuji za velmi důležité.

Fotografie nám může velmi přesně ukázat, jak situace vypadá v určitém okamžiku. Film nám pomáhá pochopit kontext, ve kterém tento okamžik vznikl.

A teprve jejich propojením získáváme podstatně plastičtější obraz člověka, než jaký bychom měli pouze z informace o jeho věku, hmotnosti, BMI nebo vypočítané energetické potřebě.

Právě tento komplexní soubor vstupních informací potom vytváří základ pro další krok: Jak z metabolického a anamnestického obrazu vznikne konkrétní výběr potravin?

Jak se z metabolického obrazu dostáváme ke konkrétním potravinám?

Právě tady se dostáváme k jedné z nejzajímavějších částí celého procesu.

Máme před sebou více než 36 laboratorních parametrů. Máme zdravotní anamnézu, diagnózy, medikaci, antropometrické údaje, potravinové preference a další individuální informace.

Jak se ale z tohoto komplexního obrazu dostaneme až ke konkrétním potravinám na osobním jídelním plánu?

Důležité je znovu připomenout, že mezi jednou laboratorní hodnotou a jednou konkrétní potravinou neexistuje jednoduchá přímka.

Princip není: hodnota X = potravina Y.

• Na jedné straně stojí člověk se svým metabolickým, zdravotním a anamnestickým kontextem.
• Na druhé straně stojí potraviny se svými specifickými nutričními charakteristikami.

A právě jejich propojení je podstatou personalizace.

Potravina totiž není pouze určitý počet kalorií a několik gramů bílkovin, sacharidů a tuků. Je to komplexní biologická matrice.

Jednotlivé potraviny se od sebe liší zastoupením aminokyselin, mastných kyselin, sacharidů, různých typů vlákniny, vitaminů, minerálních látek, stopových prvků, purinů, sodíku a celé řady dalších nutričně a biologicky aktivních složek.

A právě proto nejsou z metabolického pohledu vzájemně zaměnitelné pouze na základě stejného množství energie nebo stejného obsahu jedné makroživiny.

Navíc nejde pouze o jednotlivé potraviny. Osobní jídelní plán musí fungovat jako celek.

Jednotlivé potraviny, jejich množství a kombinace musí dohromady vytvářet výživově smysluplnou strukturu, která současně respektuje informace, které o konkrétním člověku máme.

Celý proces si proto můžeme představit jako vícerozměrnou úlohu.

Na jedné straně máme individuální metabolický a zdravotní kontext člověka. Na druhé straně máme rozsáhlou databázi potravin a jejich nutričních charakteristik.

A mezi nimi stojí zásadní otázka: Jak z dostupných potravin vytvořit takovou skladbu, která bude nutričně smysluplná, bude respektovat zdravotní a anamnestické informace konkrétního člověka a současně vytvoří prakticky použitelný osobní jídelní plán?

Právě zde se více než 36 laboratorních parametrů, anamnéza a další osobní údaje přestávají jevit jako oddělené informace. Začínají tvořit jeden společný vstup pro individualizaci výživy.

A to je podstatně přesnější způsob, jak princip Metabolic Balance® chápat, než zjednodušené tvrzení, že „z krve zjistíme, které potraviny máte jíst“.

Jak tedy Metabolic Balance® všechny tyto informace propojuje?

Tady považuji za důležité být přesná a současně transparentní.

Základní princip známe. Metabolic Balance® při vytváření osobního jídelního plánu pracuje s kombinací laboratorních hodnot, zdravotní anamnézy, diagnóz, medikace, antropometrických údajů a dalších individuálních informací.

Tyto údaje jsou následně propojeny s nutričními charakteristikami potravin a výsledkem je osobní jídelní plán obsahující konkrétní výběr potravin, jejich množství a doporučené kombinace.

To je ta část procesu, kterou jako poradci i klienti vidíme velmi konkrétně.

Současně existuje hlubší úroveň tohoto procesu, která je součástí interního know-how Metabolic Balance®.

Veřejně nejsou popsány všechny jednotlivé vztahy mezi vstupními údaji ani jejich přesný význam při výsledném výběru konkrétních potravin. Není tedy veřejně možné krok za krokem rekonstruovat, proč určitá kombinace údajů vede u konkrétního člověka právě k určité skladbě osobního plánu.

A podle mě je důležité tuto skutečnost pojmenovat přesně – ale také ji správně interpretovat.

To, že neznáme kompletní interní metodiku tvorby plánu, neznamená, že neznáme biologický smysl informací, se kterými program pracuje.

Víme, proč jsou pro metabolické zdraví relevantní informace o glykemii, metabolismu lipidů, jaterním a renálním metabolismu, kyselině močové, štítné žláze nebo dalších laboratorních oblastech.

Víme, proč je důležitá anamnéza, medikace, zdravotní stav a tělesná konstituce.

A víme také, že jednotlivé potraviny mají rozdílné nutriční charakteristiky a že lidská metabolická odpověď na stravu vykazuje významnou interindividuální variabilitu.

Právě poslední bod je pro celý koncept personalizované výživy zásadní.

Proto je užitečné oddělit dvě otázky:

Dává biologicky smysl vytvářet výživovou strategii s využitím metabolických, zdravotních a individuálních charakteristik konkrétního člověka?

Současná věda o personalizované a precizní výživě ukazuje stále přesvědčivěji, že ano.

A druhá otázka:

Známe veřejně všechny jednotlivé kroky interní metodiky, podle které Metabolic Balance® převádí tyto informace do výsledného osobního jídelního plánu?

Ne. Tato část je součástí vlastního know-how společnosti Metabolic Balance®.

Tyto dvě skutečnosti si ale neodporují.

Naopak nám umožňují přesně oddělit vědecky vysvětlitelné biologické principy personalizace od konkrétní interní metodiky jednoho programu.

A právě tady se Metabolic Balance® potkává s mnohem širším a dnes velmi intenzivně zkoumaným oborem – precision nutrition neboli precizní a personalizovanou výživou.

Ta vychází ze stejné základní otázky:

Do jaké míry se lidé liší ve své metabolické odpovědi na stravu a nakolik můžeme tyto rozdíly využít k přesnější individualizaci výživových doporučení?

Lidé skutečně nereagují na stejné jídlo stejně

Právě zde se princip, na kterém je Metabolic Balance® postaven, potkává s mnohem širší oblastí současného výzkumu označovanou jako personalized nutrition nebo precision nutrition – personalizovaná či precizní výživa.

Jejím východiskem je poměrně jednoduchá, ale pro výživu zásadní otázka:

Do jaké míry můžeme předpokládat, že dva různí lidé budou na stejné jídlo reagovat stejně?

Jednu z důležitých odpovědí přinesla práce Zeeviho a kolegů publikovaná v roce 2015 v časopise Cell.

Výzkumníci po dobu jednoho týdne kontinuálně sledovali glykemii u 800 osob a zaznamenali reakce na 46 898 jídel. Výsledky ukázaly výraznou interindividuální variabilitu postprandiální glykemické odpovědi – tedy vzestupu glykemie po jídle. Dokonce i po identických jídlech se reakce jednotlivých účastníků významně lišily. (⁠PubMed)

To je z pohledu personalizované výživy velmi důležitý poznatek.

Charakteristika samotného jídla totiž nevysvětlovala celou výslednou metabolickou odpověď.

Výzkumníci proto do predikčního modelu zahrnuli vedle informací o konzumované stravě také krevní parametry, antropometrické údaje, fyzickou aktivitu, stravovací návyky a charakteristiky střevního mikrobiomu.

Schopnost modelu předpovídat individuální postprandiální glykemické reakce následně ověřili také v nezávislé skupině 100 osob. V navazující zaslepené randomizované intervenci vedla personalizovaná doporučení založená na těchto predikcích k nižším postprandiálním glykemickým odpovědím. (⁠PubMed)

Tato studie samozřejmě nezkoumala Metabolic Balance® a nelze ji používat jako důkaz účinnosti tohoto programu.

Ukazuje ale velmi přesvědčivě princip, který je pro personalizovanou výživu zásadní:

Stejné jídlo tedy nemusí znamenat stejnou biologickou odpověď.

A právě tato interindividuální variabilita je jedním z důvodů, proč se současný výzkum stále intenzivněji zabývá otázkou, zda lze výživová doporučení zpřesňovat pomocí informací o konkrétním člověku.

Personalizace není pouze otázkou glykemie

Postprandiální glykemická odpověď je velmi názorným příkladem metabolické individuality, ale představuje pouze jednu její část. Personalizovaná výživa se proto neptá jen na to, jak vysoko člověku po určitém jídle vystoupá glykemie. Zkoumá mnohem širší otázku:

Které individuální charakteristiky člověka mohou ovlivňovat jeho odpověď na výživu a které z nich má smysl využít při tvorbě konkrétního doporučení?

Významným evropským projektem, který tuto otázku zkoumal z jiné perspektivy, byla randomizovaná studie Food4Me.

Do šestiměsíční internetové intervence bylo zařazeno více než 1 600 dospělých ze sedmi evropských zemí. Účastníci dostávali buď obecná výživová doporučení, nebo různé úrovně personalizovaného poradenství založeného na jejich dosavadní stravě, fenotypových údajích a v jedné skupině také na vybraných genetických informacích. (⁠PubMed)

Výsledky ukázaly, že personalizované poradenství vedlo ve srovnání s obecnými doporučeními k příznivějším změnám některých stravovacích návyků – například k nižšímu příjmu soli, nasycených tuků a červeného masa a k celkově příznivějšímu hodnocení kvality stravy. (⁠PubMed)

Zároveň přinesla studie velmi zajímavé vystřízlivění.

Přidání fenotypových a genotypových informací nepřineslo ve všech sledovaných výsledcích jednoznačně větší efekt než personalizace založená na informacích o samotné stravě. (⁠PubMed)

A právě tento výsledek považuji za důležitý. Personalizovaná výživa totiž není závodem o to, kdo o člověku shromáždí nejvíce dat. Smyslem je najít takové informace, které skutečně zlepšují naše rozhodování a vedou k užitečnější intervenci.

Současný výzkum proto zkoumá celou řadu dalších vrstev individuální variability – například genetické charakteristiky, mikrobiom, metabolom, antropometrii, fyzickou aktivitu, spánek, cirkadiánní rytmy nebo dynamickou metabolickou odpověď na jídlo.

Ne všechny tyto informace mají dnes stejnou úroveň klinické využitelnosti.

Směr výzkumu je ale zřetelný. Vedle tradiční otázky:

„Co představuje zdravou stravu pro populaci?“

se stále častěji objevuje druhá:

„Které charakteristiky konkrétního člověka nám mohou pomoci určit, jak tuto zdravou stravu nejlépe přizpůsobit právě jemu?“

A to je velmi důležitý posun.

Obecné principy zdravé výživy tím neztrácejí platnost. Personalizace je neruší.

Personalizace na nich staví a přidává další vrstvu: člověka samotného.

Biologická logika a účinnost konkrétního programu jsou dvě různé otázky

Tady je potřeba udělat jedno důležité odborné rozlišení.

Výzkum precision nutrition nám poskytuje stále více důkazů, že mezi lidmi existují významné rozdíly v metabolických odpovědích na stravu a že využití individuálních informací může být pro tvorbu výživových doporučení přínosné. (⁠PubMed)

To podporuje biologickou logiku personalizace.

U konkrétního programu ale potřebujeme položit ještě druhou otázku:

Jaké výsledky byly pozorovány právě u lidí, kteří tímto programem prošli?

A tím se dostáváme zpět k Metabolic Balance®.

Co tedy víme o výsledcích programu Metabolic Balance®?

Biologická logika personalizované výživy je jedna otázka. Druhou, stejně důležitou otázkou je:

Jaké výsledky byly skutečně pozorovány u lidí, kteří programem Metabolic Balance® prošli?

Pro program byla publikována prospektivní observační studie Cornelie Meffert a Nikolausse Gerdese v odborném časopise Journal of Nutrition and Metabolism (⁠Wiley Online Library). Výzkum probíhal na Hochrhein-Institutu pro rehabilitační výzkum v Bad Säckingenu a jeho cílem bylo sledovat účinnost programu v běžných podmínkách – tedy nikoli v přísně kontrolovaném experimentálním prostředí, ale u reálných klientů Metabolic Balance®.

Účastníci byli sledováni při vstupu do programu a následně po 4 týdnech, 3 měsících, 6 měsících a 12 měsících. Hodnocena byla tělesná hmotnost, BMI, krevní lipidy, výskyt metabolického syndromu, adherence k programu a kvalita života související se zdravím.

Celkem 851 klientů souhlasilo se zapojením do studie. Po 12 měsících byly k dispozici údaje od 524 osob; podrobné analýzy výsledků po jednom roce pracovaly se souborem 472 účastníků. Přibližně 84 % tvořily ženy a průměrné vstupní BMI bylo 30,3 kg/m². Průměrný věk analyzovaného souboru byl přibližně 50 let. (⁠PubMed)

Výsledky nebyly malé: téměř třetina zhubla alespoň 10 % výchozí hmotnosti

Po 12 měsících dosáhlo 62,5 % sledovaných účastníků snížení původní tělesné hmotnosti alespoň o 5 %.

Ještě výraznější redukce byla zaznamenána u téměř třetiny:

31,1 % účastníků zhublo nejméně 10 % své původní tělesné hmotnosti.

Průměrný úbytek hmotnosti u osob, které zůstaly ve studii až do ročního sledování, činil 6,8 kg. Průměrné BMI se změnilo z výchozích 30,3 na 27,7 kg/m² po jednom roce. (⁠Wiley Online Library)

Z klinického hlediska je důležité, že se nebavíme pouze o kosmetické změně několika kilogramů. Pětiprocentní a zejména desetiprocentní redukce původní tělesné hmotnosti představují rozsah změny, který už může být relevantní i pro kardiometabolické zdraví.

Stejně důležitý je ale časový rozměr studie. Účastníci nebyli hodnoceni pouze po několika týdnech intenzivní redukce. Výsledky byly sledovány až 12 měsíců od zahájení programu a významná redukce hmotnosti byla patrná i při tomto ročním hodnocení. (⁠Wiley Online Library)

To je důležité rozlišení. Studie nám neříká, co se s účastníky stalo za dva, pět nebo deset let. Nemůžeme z ní tedy tvrdit, že efekt byl udržen trvale.

Můžeme ale říci: pozorovaný efekt nebyl pouze krátkodobým výsledkem několika prvních týdnů – byl stále přítomen po jednom roce.

Nezměnila se pouze hmotnost

A právě tady se výsledky studie stávají pro metabolické zdraví ještě zajímavějšími.

Autoři sledovali také krevní lipidy. Po 12 měsících došlo k vysoce statisticky významnému zlepšení triglyceridů (p < 0,001).

Statisticky významné bylo také zlepšení:

• celkového cholesterolu (p = 0,001),
• LDL cholesterolu (p = 0,009).

HDL cholesterol se během programu rovněž příznivě změnil, ale tato změna nedosáhla statistické významnosti.

Podíl účastníků, jejichž poměr celkového cholesterolu k HDL cholesterolu se nacházel v autory stanoveném příznivém rozmezí, se v krátkodobém a střednědobém sledování zvyšoval. Ve 12 měsících došlo k mírnému poklesu oproti předchozím kontrolám, hodnota však zůstala příznivější než na začátku studie. (⁠Wiley Online Library)

To je důležitá informace. Výsledky programu se tedy v této studii neprojevily pouze na váze, ale také v některých objektivně měřených parametrech lipidového metabolismu.

Metabolický syndrom: z 14,2 % na 3,9 %

Možná vůbec nejzajímavější údaj celé studie se týká metabolického syndromu.

Na začátku splňovalo kritéria metabolického syndromu 14,2 % účastníků.

Po 12 měsících to bylo 3,9 %. (⁠Wiley Online Library)

To je výrazná změna. A její význam je širší než samotné číslo na váze.

Metabolický syndrom označuje souběh vzájemně souvisejících kardiometabolických rizikových faktorů. Pokud tedy v rámci jednoleté intervence klesne počet účastníků splňujících jeho diagnostická kritéria, naznačuje to změnu širšího metabolického obrazu, nikoli pouze redukci tělesné hmotnosti.

Současně je zde potřeba zachovat správnou interpretaci: studie byla observační a neměla kontrolní skupinu. Nemůžeme proto dokázat, že tento pokles byl způsoben jednou konkrétní součástí programu ani jej automaticky převádět na kauzální tvrzení.

Můžeme ale přesně říci: v souboru účastníků, kteří byli hodnoceni po roce programu Metabolic Balance®, byl podíl osob splňujících kritéria metabolického syndromu výrazně nižší než při vstupu.

Adherence: možná jeden z nejzajímavějších výsledků celé studie

Studie se podrobně zabývala ještě jednou oblastí, která bývá při hodnocení dietních intervencí často podceňována:

dokážou lidé daný způsob stravování skutečně dlouhodobě dodržovat?

Adherence postupně klesala – což je u dlouhodobé změny chování očekávatelné.

Přesto po jednom roce dodržovalo osm základních pravidel programu „zcela“ nebo „převážně“ v průměru přibližně 68 % účastníků. (⁠Wiley Online Library)

A ještě důležitější je další zjištění:

vyšší adherence byla významně spojena s větším úbytkem hmotnosti.

Účastníci, kteří po roce nedosáhli alespoň pětiprocentní redukce původní hmotnosti, měli významně nižší skóre adherence než ti, kteří tohoto výsledku dosáhli (p < 0,001). (⁠Wiley Online Library)

Autoři ve své interpretaci upozorňují na dvě možné charakteristiky programu, které mohou adherenci podporovat:

individuálně sestavený jídelní plán a osobní vedení poradcem.

Podle autorů může právě individualizace zvyšovat identifikaci člověka s doporučením – nejde už o „nějakou dietu“, ale o jeho vlastní výživový plán.

To považuji za zajímavé i z pohledu běžné praxe.

A právě proto může být otázka adherence stejně důležitá jako samotná biochemická sofistikovanost výživové intervence.

Změnila se také kvalita života

Studie nehodnotila pouze kilogramy a laboratorní výsledky.

Pomocí validovaného dotazníku IRES-24 sledovala také kvalitu života související se zdravím.

Hodnoceny byly čtyři oblasti:

• somatické zdraví,
• psychické zdraví,
• fungování v běžných denních aktivitách,
• bolest.

Ve všech těchto oblastech i v celkovém skóre došlo po 12 měsících ke statisticky významnému zlepšení (p < 0,001).

U somatického a psychického zdraví dosahovaly efekty po jednom roce horní hranice střední velikosti efektu; u celkového skóre kvality života autoři popsali efekt jako vysoký. Hodnoty účastníků, které byly na začátku studie v řadě oblastí výrazně horší než populační norma, se po roce této normě přiblížily. (⁠Wiley Online Library). A to je podle mě důležitá součást výsledku.

Úspěch výživového programu bychom neměli hodnotit pouze otázkou: „Kolik kilogramů člověk zhubl?“

Stejně důležitá může být otázka: „Jak se po roce cítí a jak funguje ve svém běžném životě?“

Jak silný důkaz tato studie představuje?

Výsledky jsou bezpochyby zajímavé. Zároveň je důležité rozumět designu studie, kdy se jednalo o prospektivní observační studii v reálných podmínkách, nikoli o randomizovanou kontrolovanou studii.

To má dvě stránky.

Výhodou je, že studie ukazuje, co se dělo s reálnými klienty programu mimo umělé podmínky laboratorního experimentu. Nevýhodou je, že bez kontrolní skupiny nemůžeme přesně oddělit, jakou část výsledku způsobila:

• individualizace výběru potravin,
• změna množství a skladby stravy,
• pravidla programu,
• energetický deficit,
• osobní vedení,
• vyšší adherence,
• nebo vzájemná kombinace těchto faktorů.

A právě poslední možnost podle mě stojí za pozornost. Komplexní intervence nemusí fungovat proto, že existuje jeden „aktivní ingredient“. Její efekt může vznikat souhrou několika částí, které se vzájemně podporují.

Co nám tedy tato studie dovoluje říci?

Po jednom roce programu Metabolic Balance® bylo u sledovaných účastníků pozorováno:

významné snížení tělesné hmotnosti, příznivé změny triglyceridů, celkového a LDL cholesterolu, výrazně nižší výskyt metabolického syndromu, významné zlepšení kvality života související se zdravím a vztah mezi vyšší adherencí k programu a lepšími výsledky redukce hmotnosti. (⁠Wiley Online Library)

Současně z této jedné observační studie nemůžeme určit, jak velkou část efektu vytváří každá jednotlivá součást programu, ani tvrdit, že výsledky přetrvávají mnoho let po jeho ukončení.

To ale nijak nesnižuje to, co studie skutečně ukázala.

Ukazuje totiž něco podstatného:

u lidí, kteří program absolvovali v podmínkách běžné praxe, nebyly po roce pozorované změny omezené pouze na kilogramy na váze. Týkaly se také některých objektivních metabolických ukazatelů, prevalence metabolického syndromu, adherence a kvality života.

Zdroj: Meffert C, Gerdes N. Program Adherence and Effectiveness of a Commercial Nutrition Program: The Metabolic Balance Study. Journal of Nutrition and Metabolism. 2010;2010:197656. DOI: 10.1155/2010/197656. (⁠PubMed)

A právě zde vidím jednu z velkých hodnot Metabolic Balance®

Publikovaná data nám ukazují výsledky programu jako celku. V praxi je ale zajímavé podívat se ještě na jednu otázku:

Co vlastně tento „celek“ tvoří?

Osobní výběr potravin je jeho důležitou součástí, ale není součástí jedinou.

Metabolic Balance® současně vytváří poměrně přesně definovanou strukturu stravování: pracuje s konkrétním množstvím potravin, skladbou jednotlivých jídel, zdroji bílkovin, časovými rozestupy mezi jídly a postupnými fázemi programu. K tomu přistupuje vedení certifikovaným poradcem a postupná práce s tím, jak člověk na nastavenou výživovou strategii skutečně reaguje.

A právě tuto kombinaci považuji po letech práce s programem za velmi důležitou.

Personalizace totiž podle mě nespočívá pouze v tom, že dvěma lidem vytiskneme dva odlišné seznamy potravin.

Skutečnou hodnotu získává teprve tehdy, když lze individuální vstupní informace převést do konkrétní, nutričně smysluplné a prakticky realizovatelné strategie – a následně sledovat, jak na ni daný člověk reaguje.

To je ostatně důležité i při interpretaci výše popsané studie Metabolic Balance®.

Jak už jsme si ukázali, její design nám neumožňuje určit, jakou část pozorovaného efektu přinesl samotný individuální výběr potravin a jakou struktura programu, změna skladby stravy, velikost porcí, vedení poradcem, adherence nebo jejich vzájemná kombinace.

Z praktického hlediska ale možná právě jejich kombinace je programem.

A tady vidím jeden podstatný rozdíl mezi personalizací jako teoretickým konceptem a personalizací použitelnou v běžném životě.

Nestačí mít informace. Musíme je umět převést do intervence, kterou lze realizovat, sledovat a podle biologické odpovědi konkrétního člověka dále vyhodnocovat.

A právě odtud se můžeme posunout k další otázce:

Jaké další biologické informace by mohly personalizaci výživy v budoucnu ještě zpřesnit?

Co by mohlo metabolický obraz v budoucnu ještě zpřesnit?

Personalizovaná výživa je rychle se rozvíjející obor a bylo by nereálné předpokládat, že jakýkoliv dnes používaný systém zachycuje všechny biologické vrstvy, které mohou ovlivňovat naši odpověď na stravu.

To platí i pro Metabolic Balance®. A právě to považuji spíše za příležitost než za slabinu.

Výzkum metabolismu nám dnes umožňuje sledovat oblasti, které při vzniku původního konceptu nebyly běžně dostupné nebo nebyly dostatečně prozkoumané.

Dvě z nich považuji za zvlášť zajímavé: mastnokyselinový profil a střevní mikrobiom.

Omega-3 Index: další možná vrstva metabolického obrazu

Omega-3 Index vyjadřuje zastoupení EPA a DHA v membránách erytrocytů jako podíl z celkového množství měřených mastných kyselin.

Oproti otázce „Kolikrát týdně jíte ryby?“ tak poskytuje objektivnější informaci o dlouhodobějším statusu EPA a DHA v organismu. To je metabolicky zajímavé.

Mastné kyseliny totiž nejsou pouze zdrojem a zásobárnou energie. Jsou strukturální součástí buněčných membrán, ovlivňují jejich vlastnosti a slouží jako prekurzory řady biologicky aktivních lipidových mediátorů. Status omega-3 mastných kyselin je zároveň spojován s řadou oblastí kardiometabolického zdraví.

Tady je ale důležité jedno zpřesnění: Omega-3 Index není „test zánětu“.

Neměří přímo přítomnost ani intenzitu chronického zánětu. Poskytuje informaci o zastoupení EPA a DHA v erytrocytech. A právě jako objektivní biomarker mastnokyselinového statusu představuje zajímavou potenciální další vrstvu personalizace.

Pro mě je navíc zajímavé, že právě rozšíření vstupního vyšetření o mastnokyselinový profil patří mezi oblasti, o jejichž budoucím využití se v rámci Metabolic Balance® uvažuje. Zatím s touto oblastí pracuji jako s doplňující nadstandardní službou u klientů, kteří chtějí svůj metabolický obraz rozšířit o další objektivně měřitelnou vrstvu. Pomocí samostatného testu mastných kyselin sledujeme mimo jiné poměr omega-6 : omega-3, Omega-3 Index, stav buněčných membrán a další parametry mastnokyselinového profilu.

Tyto výsledky mohou doplnit informace, které již máme z běžných laboratorních parametrů a anamnézy, a přidat další dílek do celkové metabolické mozaiky – tentokrát zaměřený na zastoupení mastných kyselin a dlouhodobější status EPA a DHA.

Nejde tedy o součást standardního vstupního vyšetření Metabolic Balance®, ale o doplňující vyšetření, které ve své praxi nabízím nad rámec programu.

Právě tak si představuji smysluplný rozvoj personalizace: nepřidávat další test jen proto, že jej dokážeme změřit, ale tehdy, když nám přinese další biologicky relevantní informaci, kterou můžeme zasadit do kontextu ostatních údajů o konkrétním člověku.

[Více informací o balančním testu →]

Mikrobiom: fascinující, ale zatím nehotová mapa

Druhou oblastí, která může v budoucnu významně rozšířit možnosti personalizované výživy, je střevní mikrobiom.

Střevní mikroorganismy se podílejí mimo jiné na fermentaci vlákniny, metabolismu žlučových kyselin a dalších látek a prostřednictvím svých metabolitů komunikují s imunitním i metabolickým systémem.

Pro personalizovanou výživu proto nemusí být zajímavá pouze otázka „které mikroorganismy ve střevě máme?“, ale také „co skutečně dělají?“

Vedle klasického vyšetření mikrobiálního složení ze stolice se proto rozvíjejí přístupy zaměřené na funkční metabolické výstupy mikrobiomu. Příkladem je metabolismus tryptofanu a jeho metabolitů, které jsou zkoumány v souvislosti se střevní bariérou, imunitní regulací i metabolickým zdravím.

Na tomto principu pracuje také Gut Health Test, který lze využít jako doplňující vyšetření. Z krevní kapky stanovuje tryptofan, kynurenin a indol-3-propionovou kyselinu (IPA) a z jejich vzájemných vztahů odvozuje Gut Health Index. ⁠

Ani jeden takový test nám samozřejmě neposkytne kompletní mapu mikrobiomu ani z něj dnes neumíme s klinickou jistotou vytvořit definitivní seznam „ideálních potravin“. Mikrobiom je mimořádně komplexní a dynamický systém.

Výzkum ale ukazuje, že jeho charakteristiky mohou přispívat k vysvětlení individuálních metabolických reakcí na stravu. Právě propojení laboratorních dat s informacemi o funkční aktivitě mikrobiomu proto považuji za jednu z velmi zajímavých cest dalšího vývoje personalizované výživy.

Také mikrobiom patří mezi oblasti, o jejichž budoucím využití při dalším rozvoji Metabolic Balance® se uvažuje.

Budoucnost personalizované výživy pravděpodobně nebude stát na jednom testu

A možná právě tady se ukazuje směr, kterým se celý obor ubírá. Nejde o nalezení jednoho „dokonalého biomarkeru“, který nám jednou provždy řekne, co má konkrétní člověk jíst. Budoucnost pravděpodobně leží spíše v propojování několika vrstev biologických a behaviorálních informací.

• Laboratorní biochemie.
• Anamnéza.
• Antropometrie.
• Mastnokyselinový profil.
• Mikrobiom.
• Genetika a metabolomika.
• Spánek a pohybová aktivita.
• Dynamické fyziologické údaje.
• A možná další informace, které dnes sice umíme změřit, ale ještě neumíme dostatečně dobře převést do klinicky užitečného rozhodování.

Právě poslední věta je zásadní.

Více dat totiž automaticky neznamená lepší personalizaci.

Můžeme změřit stovky nebo tisíce biologických proměnných. Skutečná hodnota dalšího biomarkeru ale vzniká teprve tehdy, když jeho znalost změní naše rozhodování způsobem, který vede k lepšímu výsledku pro konkrétního člověka.

To je podle mě správný filtr i pro další vývoj Metabolic Balance®.

Neptat se pouze: „Dokážeme změřit ještě něco dalšího?“

Ale především: „Pomůže nám tato informace vytvořit pro konkrétního člověka lepší výživovou strategii?“

Je tedy Metabolic Balance® „výživa podle krve“?

Za mě ne. A právě po všem, co jsme si v tomto článku ukázali, je snad dobře vidět proč. Tento výraz totiž celý proces příliš zjednodušuje. Krevní parametry představují důležitou, objektivně měřitelnou vrstvu informací. Nejsou ale vrstvou jedinou.

Přesnější je říci:

To možná není tak jednoduché jako slogan „jídelníček z krve“. Je to ale mnohem přesnější. A z odborného hlediska podle mě také mnohem zajímavější.

Co tedy dnes můžeme říci?

Po celé této cestě od laboratorních parametrů přes anamnézu, biologickou variabilitu až po výsledky publikovaných studií bych závěr shrnula následovně.

Víme, že lidé nejsou metabolicky identičtí. Jejich postprandiální i další metabolické reakce na stravu mohou vykazovat významnou interindividuální variabilitu.

Víme, že laboratorní parametry poskytují objektivní informace o různých částech metabolického a zdravotního obrazu člověka.

Víme, že anamnéza, zdravotní stav, medikace, antropometrie a další individuální charakteristiky tomuto obrazu přidávají další důležitý kontext.

Víme, že personalizované výživové intervence mohou být v některých oblastech účinnější než zcela obecná doporučení, přestože stále hledáme, které typy personalizace a které vstupní informace přinášejí největší přidanou hodnotu.

A o samotném Metabolic Balance® víme také něco konkrétního.

Prospektivní observační studie programu Metabolic Balance® ukázala po 12 měsících významnou redukci tělesné hmotnosti, příznivé změny některých parametrů lipidového metabolismu, výrazně nižší podíl účastníků splňujících kritéria metabolického syndromu a zlepšení kvality života. Vyšší adherence k programu byla zároveň spojena s lepším výsledkem redukce hmotnosti.

Současně nemáme randomizovanou kontrolovanou studii, která by oddělila přínos individuálního výběru potravin od ostatních součástí programu.

A neznáme veřejně všechny jednotlivé vztahy a rozhodovací kroky, podle kterých Metabolic Balance® převádí vstupní data konkrétního člověka do výsledného osobního plánu. Tato část je součástí vlastního know-how programu.

To jsou podle mě dvě skutečnosti, které mohou stát vedle sebe.

Můžeme respektovat hranice současných důkazů a současně vidět biologickou logiku i praktickou hodnotu individualizovaného přístupu.

Proč mi tento způsob práce po letech stále dává smysl

Po mnoha letech práce s Metabolic Balance® nevnímám osobní plán jako rozsudek:

„Tyto potraviny smíte a tyto už nikdy nesmíte.“ Vnímám ho jako výchozí mapu. 

Mapa nezná úplně všechno. Neřekne nám, jak se člověk bude cítit za tři měsíce, jak se změní jeho zdravotní stav nebo jak přesně bude jeho organismus reagovat na každou jednotlivou intervenci.

Ale dobrá mapa nám poskytne promyšlený výchozí směr. A potom přichází něco, co považuji za stejně důležité jako samotné sestavení plánu:

skutečná biologická odpověď konkrétního člověka.

Sledujeme, co se děje s tělesnou hmotností a obvodem pasu. Jak se mění hlad a sytost. Energie. Trávení. Spánek. Výkonnost. Jak se vyvíjejí relevantní laboratorní parametry.

A především: jak je člověk schopen nový způsob stravování převést do svého skutečného života.

Protože personalizace podle mě nekončí okamžikem, kdy vznikne osobní plán. Tam teprve začíná.

Personalizace není „věštění z krve“

A možná právě tím bych celý tento článek uzavřela. Personalizovaná výživa neznamená, že dokážeme z několika desítek laboratorních hodnot přečíst celý lidský metabolismus. Ani neznamená, že dokážeme předem s absolutní přesností předpovědět každou reakci organismu na každou potravinu. Současná věda tak daleko není.

A právě v něm vidím smysl personalizované výživy. Využít relevantní informace, které o konkrétním člověku máme. Zasadit je do souvislostí. Vytvořit podle nich co nejlépe individualizovanou výchozí strategii. A potom ji konfrontovat s tím nejdůležitějším zdrojem informací ze všech:

s tím, jak na ni konkrétní člověk skutečně reaguje.

Metabolic Balance® představuje jeden konkrétní, dlouhodobě používaný model tohoto přístupu. Nikoli proto, že by dvě ženy stejného věku, stejné hmotnosti a se stejným cílem neměly mít nic společného. Obecné principy fyziologie a zdravé výživy samozřejmě platí pro obě. Ale jejich metabolický a zdravotní kontext může být velmi odlišný.

A proto podle mě moderní výživa nemá končit otázkou: „Co je zdravé?“

Měla by umět položit ještě jednu: „Co z toho, co považujeme za zdravé, dává v této chvíli největší smysl právě tomuto člověku?“

A přesně tam pro mě začíná skutečná personalizace.

Literatura a odborné zdroje

1. Meffert C, Gerdes N. Program Adherence and Effectiveness of a Commercial Nutrition Program: The Metabolic Balance Study. Journal of Nutrition and Metabolism. 2010;2010:197656. ⁠PubMed
2. Zeevi D, Korem T, Zmora N, et al. Personalized Nutrition by Prediction of Glycemic Responses. Cell. 2015;163(5):1079–1094. ⁠PubMed
3. Celis-Morales C, Livingstone KM, Marsaux CFM, et al. Effect of personalized nutrition on health-related behaviour change: evidence from the Food4Me European randomized controlled trial. International Journal of Epidemiology. 2017. ⁠PubMed
4. Harris WS, von Schacky C. The Omega-3 Index: a new risk factor for death from coronary heart disease? Preventive Medicine. 2004.
5. Tily H, et al. Gut Microbiome Activity Contributes to Prediction of Individual Variation in Glycemic Response in Adults. Diabetes Therapy. 2022.
6. Song D, et al. Gut microbiome predicts personalized responses to dietary fiber in prediabetes: a randomized, open-label trial. Nature Communications. 2025.