Jak jsem se přestala bát hladu a naučila se mu rozumět

Proč jsem se přestala bát přirozeného hladu a co mě naučil o mém těle, metabolismu a vztahu k jídlu.

Jistě to také znáte… Dnes jsem měla opravdu náročný den a nestihla jsem si připravit žádnou extra metabolicky vstřícnou večeři. Když jsem se kolem osmé večer vracela domů, přemýšlela jsem, co si vlastně dám. Doma nic zajímavého nebylo a já měla hlad jako vlk! Možná byste v takové chvíli otevřeli lednici a snědli první věc, která by vám přišla pod ruku. Nebo byste cestou zastavili na benzínce a koupili si něco rychlého.

Já jsem ale udělala něco jiného.

Zastavila jsem auto u kraje ulice a začala naslouchat svému tělu.

A právě tenhle zdánlivě obyčejný okamžik mi znovu připomněl něco, co považuji za jednu z nejdůležitějších věcí, které jsem se na své cestě ke zdravému metabolismu naučila.

Zastavila jsem a začala naslouchat svému tělu

Pro spojení se svým vnitřním JÁ mi stačí několikrát se zhluboka nadechnout a vydechnout. Tohle mě vždy spolehlivě vrátí k sobě samé. Za moje myšlenky, které někdy dokážou být pěkně hlasité, dramatické a také trochu hysterické.

Začala jsem se ptát:

„Co by sis dalo, mé milé tělo? Na co máš skutečně chuť? Jsi opravdu tak hladové, jak právě pociťuji? Nebo jsou to jen moje, tak trochu hysterické, myšlenky? Anebo mi chceš sdělit něco úplně jiného?“

A moje tělo mi odpovědělo:

„Ne, nejsme tak šíleně hladové, jak si myslíš! Chci čisté, skutečné a střídmé jídlo. A stačit mi bude jen trošku.“

A najednou bylo všechno jasné.

Zaparkovala jsem auto a příjemnou procházkou došla do vinárny, kde jsem si koupila 100 gramů řeckých oliv a 100 gramů kozího sýra.

Někomu by to mohlo připadat jako velmi malá večeře. Ale víte co? Pro mě to v tu chvíli byla naprosto dostačující porce. Víc už bych do sebe ani nechtěla „nasáčkovat“.

A cítila jsem se skvěle. Ne proto, že bych překonala hlad silou vůle. Ale proto, že jsem dokázala rozpoznat, co moje tělo skutečně potřebuje.

Objevila jsem kouzlo přirozeného hladu

Já jsem se totiž do hladu zamilovala. Ano, čtete správně.

Miluju ten přirozený pocit hladu, který přichází před dalším jídlem. Pocit, kdy už se těším, až se najím, ale přitom nejsem nervózní, podrážděná ani zoufalá. A především miluju tu svobodu, kterou mi změna vztahu k hladu přinesla.

Kdysi jsem to totiž měla úplně jinak. Z pocitu hladu jsem bývala téměř hysterická!

Jakmile jsem se nemohla včas najíst, začala jsem být nervózní a podrážděná. Měla jsem pocit, že se musím okamžitě najíst, jinak se snad zblázním. Moji blízcí by vám mohli vyprávět!

Dnes se tomu usmívám.

Pochopila jsem totiž, že nemusím být neustále sytá, abych byla v pořádku. Že nemusím okamžitě reagovat na každý pocit v žaludku. A že mezi přirozeným hladem a skutečnou potřebou okamžitě doplnit energii může být velký rozdíl.

Právě tohle poznání mi změnilo vztah k jídlu. A věřte mi, že po více jak 16 letech práce s klienty v programu Metabolic Balance vidím, jak zásadní může být tato změna i pro ostatní.

Proč se dnes tolik bojíme hladu?

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak často během dne vlastně jíme?

Snídaně. Dopolední svačinka. Oběd. Něco malého ke kávě. Odpolední svačina. Večeře. A večer třeba ještě něco dobrého k televizi.

Jídlo máme prakticky neustále na dosah ruky. A tak jsme si postupně zvykli, že jakmile pocítíme sebemenší hlad, měli bychom ho okamžitě zahnat.

Často totiž nejíme proto, že máme skutečný fyziologický hlad. Jíme proto, že je čas. Protože máme stres. Protože jsme unavené. Protože se nudíme. Protože nám někdo něco nabídne. Nebo jednoduše proto, že máme na něco chuť.

A právě tady začíná naše skutečná práce. Naučit se znovu rozlišovat, kdy má naše tělo hlad a kdy se jen naše mysl dožaduje dalšího jídla.

Neznamená to ignorovat potřeby těla. Naopak! Znamená to začít jim mnohem lépe rozumět.

Co se vlastně děje v našem těle mezi jídly?

Tady se na chvíli podíváme na hlad také z pohledu našeho metabolismu.

Když se najíme, začne naše tělo přijatou potravu trávit, vstřebávat a využívat získané živiny. V reakci na jídlo se mění hladiny různých hormonů, mimo jiné inzulinu, který pomáhá regulovat množství glukózy v krvi a její využití v organismu.

V následujících hodinách se metabolické procesy postupně mění. Tělo využívá energii z přijaté potravy, ale také ze svých energetických zásob. A náš trávicí trakt má mezi jednotlivými jídly prostor pro další důležité procesy.

Jedním z nich je například takzvaný migrující motorický komplex, což je přirozená pohybová aktivita žaludku a tenkého střeva, která se objevuje především v období mezi jídly. Pomáhá posouvat zbytkový obsah trávicího traktu dále.

Představte si to jako pravidelný úklid mezi jednotlivými návštěvami. Když se v domě neustále střídají hosté a pořád se servíruje další jídlo, na pořádný úklid jednoduše nezbývá tolik prostoru. Podobně i naše trávení má své přirozené rytmy.

A právě proto mám ráda jeden ze základních principů programu Metabolic Balance:

Tři plnohodnotná jídla denně a přibližně pětihodinové pauzy mezi nimi.

Nejde o to tělo trápit hladem. Jde o to vytvořit pravidelný stravovací režim, ve kterém se střídá období příjmu potravy s obdobím mezi jídly. A především se naučit, že nemusíme každou chvíli něco uzobávat.

Pětihodinové pauzy jsou součástí metodiky Metabolic Balance. Neznamená to ale, že přesně pět hodin představuje biologickou nutnost pro každého člověka.

Není hlad jako hlad!

Tohle je nesmírně důležité.

Když říkám, že miluju být hladová, rozhodně tím nemyslím, že bychom měly hladovět, trápit se nebo překonávat skutečné potřeby svého těla.

Přirozený hlad a intenzivní, vyčerpávající hlad jsou dvě různé věci.

Přirozený hlad přichází většinou postupně. Začínáme vnímat, že se blíží čas dalšího jídla. Možná nám trochu zakručí v žaludku. Začneme se těšit na oběd nebo večeři. Ale stále máme energii, dokážeme se soustředit a normálně fungovat.

To je ten pocit, o kterém mluvím.

Naopak pokud se objeví opravdu silný, až vlčí hlad, který se opakovaně vrací, narušuje běžné fungování nebo je spojený se slabostí, třesem, závratěmi či výraznou únavou, je potřeba zbystřit.

Takový stav může upozorňovat například na nedostatečný energetický příjem, příliš velkou fyzickou zátěž nebo jiný problém. A rozhodně není naším cílem ho za každou cenu vydržet.

Naučit se nebát hladu totiž neznamená naučit se hladovět.

To je velký rozdíl!

Proč můžeme mít v prvních týdnech Metabolic Balance větší hlad?

S tímto tématem se čas od času setkávám při konzultacích se svými klientkami. Především v prvních dvou týdnech druhé fáze Metabolic Balance.

Některé ženy mi říkají:

„Báro, cítím se skvěle, mám více energie, lépe spím, ale občas mám opravdu hlad. Je to normální?“

A já jim vysvětluji, že v úvodním období programu může být pocit hladu výraznější.

Tělo totiž prochází několika změnami současně. Mění se skladba jídel, jejich množství i pravidelnost. Organismus se přizpůsobuje jinému energetickému příjmu a novému stravovacímu režimu.

V prvních 14 dnech druhé fáze navíc podle metodiky Metabolic Balance nepřidáváme do jídel žádné oleje ani jiné samostatně přidávané tuky. To ovšem neznamená, že je strava úplně bez tuku. Přirozeně ho obsahují například sýry, jogurty, tučné ryby, maso, ořechy nebo semínka.

A právě v tomto období doporučuji svým klientkám, aby byly velmi opatrné s fyzickou aktivitou.

Proč?

Protože tělo už samo o sobě řeší velkou změnu. Pokud k tomu přidáme dlouhé túry, intenzivní cvičení nebo každodenních trénink apod., můžeme výrazně zvýšit energetický výdej. A tím také zesílit pocit hladu.

Proto v úvodní fázi (tedy v těch prvních 2-4 týdnech) doporučuji především klidnější pohyb, běžné procházky a dostatek odpočinku.

Jakmile po prvních 14 dnech zařadíme zdravé tuky a tělo si na nový režim zvykne, můžeme postupně navyšovat i fyzickou aktivitu podle individuální tolerance.

Nejdříve jedna změna, potom druhá. Nemusíme po svém těle chtít všechno najednou.

Zároveň je důležité říct, že výrazný hlad není důkazem správně nastartovaného metabolismu ani rychlejšího spalování tuků. Pokud je dlouhodobě intenzivní, je namístě zkontrolovat jídelníček, energetický příjem a celkovou zátěž.

Proč nemusíme být každý den stejně sytí?

Možná jste si všimli, že některá jídla ve vašem individuálním plánu Metabolic Balance vás zasytí na delší dobu než jiná.

Například snídaně s jogurtem a ovocem může být pro některé klienty méně sytá než snídaně se sýrem, zeleninou a žitným chlebem nebo snídaně s ořechy a semínky se zeleninou a ovocem. A to nemusí být nic špatného.

Jednotlivé potraviny se liší množstvím bílkovin, tuků, sacharidů, vlákniny i celkovou energetickou hodnotou. Proto také přirozeně ovlivňují pocit sytosti různým způsobem.

V rámci Metabolic Balance pracujeme s různými kombinacemi potravin a učíme se vnímat, jak na ně naše tělo reaguje.

Mně osobně se líbí, že nemusíme mít po každém jídle naprosto stejný pocit. Někdy se cítíme sytější, jindy lehčí. A právě schopnost tyto rozdíly vnímat považuji za důležitou součást budování zdravého vztahu k jídlu.

To ale neznamená, že bychom měli cíleně vyvolávat co největší hlad. Cílem je přiměřený, dlouhodobě udržitelný režim, který respektuje potřeby našeho organismu.

Mírný stres nemusí být vždy nepřítelem

Možná jste už někdy slyšely pojem hormeze.

Jde o zajímavý biologický princip, kdy přiměřený stresový podnět může vyvolat adaptační reakci organismu.

Příkladem je pohyb. Když přiměřeně zatěžujeme svaly, tělo na tuto zátěž reaguje a postupně se přizpůsobuje. Podobně fungují některé adaptační mechanismy při vystavení chladu nebo při určitých formách energetického omezení.

Vždy ale záleží na intenzitě, délce a individuální schopnosti organismu se přizpůsobit. To, co je pro jednoho člověka přiměřeným podnětem, může být pro druhého příliš velkou zátěží.

Proto také není správné automaticky považovat každý pocit hladu za prospěšný hormetický stres.

Já v tom vidím především jednu důležitou životní myšlenku.

Nemusíme svému tělu neustále zajišťovat maximální komfort. Ale musíme se naučit rozpoznat hranici mezi přiměřenou výzvou a zbytečným vyčerpáváním.

A to platí nejen pro jídlo.

Když jsem se v Itálii proměnila ve vykrmovanou husu

A teď se s vámi podělím ještě o jeden zážitek.

Nedávno jsem na své podzimní cestě po italské Apulii zažila stav, který bych nejlépe popsala jako pocit „vykrmované husy“.

Znáte to?

Těch úžasných italských specialit! Všechno tak krásně vonělo, všechno jsem chtěla ochutnat a bylo mi líto si něco nedat. A tak jsem jedla. A jedla. A jedla. Až jsem najednou měla pocit, že už se do mě nevejde ani sousto.

Přesně jako ta husa, kterou vykrmují, i když už vůbec nemůže! S tím rozdílem, že já se tedy cpala úplně dobrovolně.

A jak mi potom bylo?

Ta těžkost! Člověk sotva dýchá. Ta šílená otupělost mysli. Ta touha jenom padnout do postele a vůbec nic nedělat.

Tatam byla moje čistá tryskající energie. Tatam byla jasnost myšlení. Tatam byla lehkost, kterou mám tolik ráda.

Brrr!

Zděsila jsem se toho zážitku a znovu si uvědomila, jak moc mi vyhovuje střídmost.

Neznamená to, že si nikdy nedopřeju něco výjimečného. Samozřejmě že ano! Miluju dobré jídlo, kvalitní suroviny a gastronomické zážitky.

Ale dnes už mnohem lépe poznám, kdy mám dost. A především vím, že nemusím sníst všechno jen proto, že je to dobré.

Jez do polosyta, pij do polopita

Tohle staré přísloví v sobě podle mě ukrývá velkou moudrost.

Neberu ho jako doslovný návod, že máme jíst jen polovinu toho, co potřebujeme, nebo omezovat pití. Vnímám ho jako připomínku přiměřenosti.

Že nemusíme odcházet od stolu s pocitem přeplněného žaludku. Že si můžeme jídlo skutečně vychutnat, aniž bychom se přejedly. A že spokojenost po jídle není totéž co pocit maximální plnosti.

Když jíme přiměřeně, pestře a v souladu se svými potřebami, můžeme se po jídle cítit příjemně, lehce a mít dostatek energie na další část dne.

A právě tenhle pocit mám tolik ráda.

Jak se naučit přirozený hlad vnímat?

Mám pro vás jedno jednoduché cvičení.

Možná zjistíte, že máte opravdu hlad a je čas se najíst. A to je naprosto v pořádku!

Možná ale také zjistíte, že ve skutečnosti potřebujete spíše odpočinek, uklidnění nebo jen chvíli pro sebe.

Nejde o to hlad přemáhat. Jde o to naučit se mu naslouchat.

A pokud se vám nedaří hlad dobře rozpoznávat, neznamená to, že děláte něco špatně. Naše signály hladu a sytosti ovlivňuje celá řada faktorů, včetně spánku, stresu, hormonálních změn a předchozích zkušeností s dietami.

A co když mám hlad mezi jídly v Metabolic Balance?

Pokud právě procházíte prvními týdny programu, mám pro vás ještě několik praktických doporučení.

• Především dodržujte svůj individuální jídelní plán a nepřidávejte si svévolně další potraviny nebo tuky.
• Všímejte si také, po kterých kombinacích jídel se cítíte sytější a po kterých se hlad vrací dříve.
• Nezapomínejte na dostatečný pitný režim. Někdy totiž můžeme žízeň zaměňovat za hlad. Množství tekutin je ale vždy potřeba přizpůsobit individuálním potřebám, zdravotnímu stavu a fyzické aktivitě.
• Jedním z mých oblíbených praktických tipů je také hrnek čistého horkého zeleninového vývaru k jídlu. [Já miluju tento německý vývar]. Teplá tekutina může přispět k příjemnému pocitu naplnění žaludku a některým lidem pomáhá lépe zvládat pocit hladu. Vývar by měl být bez přidaného tuku a dalších energeticky významných přísad, aby nenarušoval nastavený jídelní režim.
• A především – v prvních týdnech programu buďte opatrné s nadměrnou fyzickou aktivitou. Tělo se přizpůsobuje novému stravování a nepotřebuje současně zvládat další zbytečně vysokou zátěž.

Pokud je hlad velmi intenzivní, dlouhodobý nebo se necítíte dobře, obraťte se na svého poradce.

Individuální plán má být průvodcem na cestě ke zdraví, nikoliv zkouškou toho, kolik nepohodlí dokážete vydržet.

Já prostě miluju být hladová…

A víte, co na tom všem miluju úplně nejvíc? Tu svobodu.

Svobodu nebýt otrokem jídla. Svobodu nebýt otrokem svých chutí. Svobodu nerozhodovat se podle každé myšlenky, která mi právě proletí hlavou.

Kdysi jsem si myslela, že když mám hlad, musím okamžitě něco sníst. Dnes už vím, že se mohu na chvíli zastavit, nadechnout a zeptat se svého těla, co skutečně potřebuje.

A někdy je odpovědí jídlo. Jindy odpočinek. Jindy klid. A někdy jen poznání, že nemusím na každou myšlenku okamžitě reagovat.

MY NEJSME NAŠE MYŠLENKY. NAŠE JÁ JE ZA NIMI!

Tohle poznání je pro mě mnohem víc než jen změna stravovacích návyků. Je to způsob, jak objevovat samu sebe. Jak lépe rozumět svému tělu. Jak se zbavit zbytečného strachu. A jak si začít užívat život s větší lehkostí, energií a radostí.

Já prostě miluju být hladová. Ale miluju především ten přirozený, zdravý vztah k jídlu, který jsem se postupně naučila.

A pokud jste ho ještě neobjevili, nevzdávejte to. Možná vás překvapí, kolik svobody se ukrývá v tak obyčejné věci, jako je schopnost vnímat vlastní tělo.

Zamilujte se taky. ❤️

Chcete také lépe porozumět svému tělu?

Možná se i vy potýkáte s neustálým hladem, chutěmi na sladké nebo pocitem, že se vám nedaří zhubnout, přestože se snažíte jíst zdravě. A možná už máte za sebou řadu diet, které vám místo dlouhodobých výsledků přinesly jen další frustraci. Věřte, že cesta ke zdravé hmotnosti nemusí vést přes neustálé odříkání a boj s vlastním tělem.

Právě proto se už více jak 16 let věnuji individuálnímu výživovému poradenství a programu Metabolic Balance, který nám umožňuje sestavit osobní jídelní plán na základě vašich laboratorních výsledků, zdravotního stavu a individuálních potřeb. Společně se zaměříme nejen na úpravu hmotnosti, ale především na dlouhodobé metabolické zdraví a vytvoření zdravého vztahu k jídlu.

Pokud cítíte, že byste na své cestě potřebovali podporu, ráda vám pomohu. Napište mi prostřednictvím kontaktního formuláře níže. Můžeme společně probrat vaši situaci, možnosti spolupráce i to, zda je pro vás program Metabolic Balance vhodnou cestou.